Co je zarzuela? Průvodce pro návštěvníky

Krátká verze

Zarzuela je lyricko-dramatický žánr: scéna se mluví, někdo zpívá, přidá se sbor nebo tanec a děj plyne dál. Duchem má blíž k operetě nebo muzikálu než k opeře zpívané od první do poslední noty a hraje se ve španělštině. V madridské španělštině zní z jako th, takže se vyslovuje thar-THWEH-lah. Teatro de la Zarzuela ji nazývá živým žánrem, který divadelní a zábavnou formou ukazuje mnoho tváří španělského života, a tvrdí, že se narodila v Madridu. Na své stránce o historii dodává, že tento žánr prožíval svůj zlatý věk spolu s operou a mluveným divadlem v devatenáctém století a později s kinem, což je užitečný způsob, jak si představit, jak byl kdysi populární.

Odkud pochází název

Wikipedie uvádí, že etymologie je nejistá. Jedna z hypotéz říká, že slovo pochází z Palacio de la Zarzuela, královského loveckého zámečku nedaleko Madridu, kde byly takové zábavy údajně poprvé předváděny dvoru, a že palác byl pojmenován po ostružinách, zarzas, které tam rostly. Stránka o historii divadla sama umisťuje nejstarší zpívaná díla Calderóna de la Barca s hudbou Juana de Hidalga právě do tohoto paláce v sedmnáctém století. Ať tak či onak, název je španělský a stejně tak i forma.

Baroko, pak romantismus

Obvykle se rozlišují dvě hlavní období. Barokní zarzuela sahá přibližně od roku 1630 do roku 1750 a mísí mytologické zápletky s rustikální komedií. Po období, kdy španělským scénám dominovala italská opera, spisovatelé a skladatelé formu v padesátých letech 19. století obnovili a následující romantická zarzuela vydržela až do přibližně roku 1950. Toto druhé období přineslo nejznámější tituly a většina repertoáru, který dnes můžete slyšet, pochází právě z něj.

Malý žánr, velký žánr

Romantická zarzuela se dělí na dvě hlavní větve. Género chico, malý žánr, je krátký, obvykle jednoaktový a plný populárních madridských postav; vznikl z praxe prodávat divadlo po hodinách v sedmdesátých letech 19. století. Género grande, velký žánr, má tři akty a blíží se velké opeře. Wikipedie poznamenává, že delší díla mohla trvat až čtyři hodiny, což je jeden z důvodů, proč výběry nejlepších čísel dobře fungují při večeři. Malý žánr byl naproti tomu psán pro publikum ze všech společenských vrstev, s jednoduchými milostnými příběhy a typickými madridskými postavami, jako je zahaleč a koketa.

Madrid na scéně

Mnoho zarzuel se odehrává v Madridu a využívá jeho pouliční slang. Teatro de la Zarzuela vyzdvihuje La verbena de la Paloma, Agua, azucarillos y aguardiente a La revoltosa jako typická madridská díla, napsaná místním castizo, velmi lokálním jazykem města. La verbena de la Paloma z roku 1894 se odehrává v noci svátku Panny Marie la Paloma, 14. srpna.

Přečtěte si dále: Šest zarzuel, které byste měli znát před večeří

Čím se liší od opery

Tradiční opera se zpívá po celou dobu: recitativ nese děj a árie pocity. Zarzuela nahrazuje velkou část recitativu mluveným dialogem, stejně jako to dělá německý singspiel a francouzská opéra comique, a zachovává árie, ansámbly, sbory i tance. Její písně sahají od plnohodnotných operních sól, zvaných romanzas, až po lidové melodie. Právě proto může zarzuela působit lehčeji než opera a proč obě formy tak pohodlně vedle sebe obstojí během jednoho večera. Wikipedie popisuje zarzuelu jako alternativu v národním jazyce, kterou španělští panovníci postavili vedle italské operní formy, takže vyrůstala jako konkurenční tradice, nikoli jako kopie opery.

Žánr, který téměř zmizel

Španělská občanská válka přinesla úpadek a poslední romantické zarzuely vznikly v 50. letech 20. století. Wikipedie uvádí, že živý žánr po druhé světové válce téměř vymizel, zatímco rozhlas, televize a nahrávky udržovaly repertoár v povědomí lidí; španělská televize dokonce vysílala oblíbenou sérii pořadů nazvanou Antología de la zarzuela. Teatro de la Zarzuela trvá na tom, že žánr je živý, a uvádí, že stále inscenuje nejlepší díla svého repertoáru a premiéruje nová. Právě toto dlouhé přežívání je důvodem, proč má žánr v Madridu stále své fanoušky.

Kde ji v Madridu slyšet

Teatro de la Zarzuela, otevřené 10. října 1856 vedle Calle de Alcalá, je domovskou scénou. Jeho vlastní stránka s historií je označuje za první a jediné divadlo vytvořené výhradně pro tento žánr a v roce 1994 bylo prohlášeno národní památkou. Program se mění s sezónou, proto si prohlédněte kalendář divadla. Další cestou je večeře v La Castafiore: kompaktní, společenský výběr písní, které zpívají číšníci, s operními áriemi mezi chody. Stránky divadla uvádějí sezónu inscenací, koncertů a tance i pokladnu, takže návštěvník může plánovat ještě před příjezdem.

Poslech před cestou

Nemusíte se nijak připravovat. Pokud vás to však baví, vyhledejte si nahrávku La verbena de la Paloma nebo La revoltosa, typických madridských děl, a poslouchejte, jak mluvené repliky plynule přecházejí do zpěvu. Tyto tituly jsou příklady žánru, nikoli příslibem repertoáru jakékoli večeře, který patří restauraci a může se měnit noc od noci. Berte hudbu jako první seznámení a pak se nechte vést tím, co vás baví. Krátká nahrávka stačí; cílem je rozpoznat zvuk mluvené repliky přecházející do písně, nikoli naučit se děj.

Mimo Madrid

Zarzuela se rozšířila do španělsky mluvících zemí a Wikipedie poznamenává, že několik z nich si vytvořilo vlastní tradice. Katalánsko psalo libreta v katalánštině a vybudovalo to, co nazývá svým lyrickým divadlem, zatímco Kuba zažila zlatý věk zarzuel s afrokubánskými tématy, mezi nimi Cecilia Valdés od Gonzala Roiga. Na Filipínách, kam se forma dostala v roce 1878, ji umělci brzy přizpůsobili místním jazykům. Madriďská verze je nejstarší linií této rodiny a tou, s níž se návštěvník v hlavním městě setká.

Pro koho to není

Pokud chcete jen dobrou večeři s hudbou, hlubší ponor vynechte; večer funguje i bez jakýchkoli znalostí. Pokud toužíte po úplné inscenované zarzuele s plným sborem a orchestrem, jděte do divadla, ne do restaurace. A pokud potřebujete anglický překlad každé repliky, vězte, že zarzuela je psána ve španělštině, takže hudba a herectví nesou pro návštěvníka velkou část významu.